Divadelní jaro (s podtitulkem Vivat slevám)

Na jaře proběhla v rámci rozšíření mých kulturních obzorů jistá variace na loňské festivalové léto - tentokrát v pohodlí (většinou) divadel. Dávku tohoto druhu uměleckého vyžití mi ještě donedávna zajišťovalo dodržování školní docházky, kdy jsme se třídou vyráželi "za odměnu" nasát atmosféru prken, co znamenají svět, vždy alespoň jednou do roka. Po skončení středoškolské éry se mi i po tomhle druhu zábavy nějak zastesklo, proto jsem se rozhodla zjednat nápravu (a protože jistota je jistota, do zásoby jsem navštívila hned 3 představení)...

Kapitola I.
Datum: 18. dubna 2012
Dějiště: Divadlo Spejbla a Hurvínka
Program: To nejlepší se Spejblem a Hurvínkem
Cena: 220,-- Kč za 2 vstupenky

Spejbl s Hurvínkem (a Máničkou, paní Kateřinou i Žerykem) patří mezi moje oblíbence od raného dětství, a u jejich večerníčků se přes svůj věk bavím dodnes. Voucher na nákup vstupenek do Divadla S+H jsem tak během říjnové akce na Slevomatu nemohla nechat ladem (zvlášť bylo-li to zhruba v době, kdy mi začínalo být jasné, že čas na jeho uplatnění se v následujících měsících nejspíš celkem snadno najde).
Řada na něj přišla z čistě praktických důvodů až po oblevě, jelikož lístky bylo v divadle třeba vyzvednout nejpozději hodinu před začátkem představení, a komu by se pak chtělo čekat v mrazu?! I tak jsme s mamkou po posilnění v nedalekém fast foodu (mnou vzhledem k dejvické adrese již dobře známému) musely rozhýbávat zkřehlé končetiny potulováním po okolí, přičemž jsme narazily na úžasný bio obchod (trochu protipól ke KFC...). Tam jsme nakoupily něco báječných dobrot tak výhodně, že jsme si až v hledišti všimly, že je na účtence neznámá stokorunová položka jaksi navíc...
Pamatuji si, že právě se školou - někdy v 1. nebo 2. třídě - jsem už jednou tohle divadlo navštívila. Doteď si dokážu celkem přesně vybavit taky svůj smutek z toho, že jsem neměla (na rozdíl od spolužačky z "béčka") dost peněz na to, abych si domů přivezla vlastní loutku Hurvínka (která byla vzhledem k velikosti směšně levná i v té době... a mně chybělo snad 10 korun!). Už nevím, na jakém jsme to vlastně tehdy byli představení, ale určitě nebylo z kategorie "pro dospělé", ze které jsme vybíraly tentokrát.
Naše volba byla, myslím, tou nejlepší možnou. Během půldruhé hodiny jsme prošli výběrem těch nej scén z více než 80leté historie - počínaje opravdu dávnou minulostí, kdy bylo poněkud zvláštní poslouchat hlavní protagonisty promlouvající hlasy, které k nim dnes už zdánlivě nepatří, přes velmi zajímavý a ještě víc vtipný vstup z období komunismu, až po žhavou současnost, Hurvajze coby Michaela Jacksona :) Jediné, co se mi moc nelíbilo, byl úsek s "živými loutkami", který zpočátku působil sice humorně, ale protahováním a patrně snahou dostát tomu, že se jedná o dospělácký titul, z mého pohledu vyzníval už spíš trapně... Takže nebýt toho a také, pokud se nemýlím, naprosté absence Žeryka, nemělo by představení jedinou chybu. Po jeho skončení jsme si byly ještě prohlédnout expozici klasických marionet, která se v už tak krásném divadle nachází, a nelze než tenhle zážitek všem podobně naladěným doporučit.

Kapitola II.
Datum: 30. května 2012
Dějiště: Studio Ypsilon (Divadlo)
Program: Deadline
Cena: 200,-- Kč

Zdroj: ypsilonka.cz

Ano, dobrovolně se přiznávám k tomu, že patřím k většině, která na Deadline vyrazila především proto, že v ní jako v současnosti jediné hře účinkuje Tomáš Klus. S dvouměsíčním předstihem se mi podařilo ukořistit lístky dokonce do první řady, což se vám u koncertů (a teď už možná ani u toho divadla) jen tak nepoštěstí.
30. květen jsem tak měla řádně nabitý - ráno jsem si na poště vyzvedla optimistický dopis ze ZČU, díky pracovnímu nasazení některých poštovních úřednic jsem pak musela dobíhat na pracák, kde mi naštěstí odpadla povinnost účastnit se IAP, doma bylo nutné oslavit Čikovy 11. narozeniny, neplánovaně v terénu pak ještě (plánovaný) úspěch Andy u ústní maturity, no a pak už zbývalo jen hodit se do gala a za asistence Českých drah vyjet směr Ypsilonka.
Od představení jsem kvůli několika stručným hodnocením neočekávala příliš, počítala jsem s tím, že ho třeba nepochopím a dávala si pozor na kocoura ;) Ani teď vlastně úplně nevím, jestli u mě spíš uspělo nebo neuspělo - některé momenty mi přišly skvělé (neotřelý předěl opakující se mezi jednotlivými výjevy, kdy psychedelicky problikávala lampa uprostřed jeviště, nebo třeba Arielova píseň, která z pochopitelných důvodů vyzněla nejupřímněji ze všech), u jiných jsem se musela červenat za herce (jelikož mám možná lehce zpátečnický pocit, že některá slova se v tak prvoplánovém podání prostě na divadelní prkna nehodí...). Proto v tomto případě radím: běžte si udělat názor sami (když nic jiného, tak vidět Tomáše Kluse s půlmetrovou nudlí u nosu se vám, hádám, jinde nepovede :)).
Abychom i v tomto případě dostály slevovému pozadí, které všechny akce spojuje, po kultůře jsme se přesunuly na poslední chvíli vyčerpat další Slevomatí kupon, a to na řízkovou hostinu do restaurace Hajnovka na Vinohradech. 1200gramová nálož se dle předpokladů ukázala pro dvě osoby ženského pohlaví nepřekonatelnou, tedy jsme si nesnědený zbytek odvezly pokorně domů...

Kapitola III.
Datum: 4. června 2012
Dějiště: Studio Ypsilon (Malá scéna)
Program: Hlava Medúzy
Cena: 120,-- Kč

Zdroj: ypsilonka.cz

Protože pozitivní dojmy z divadelního prostředí jednoznačně převládaly, a já na stránkách Ypsilonky vyštrachala velevýhodnou nabídku vstupenek za sníženou cenu na další zajímavě vyhlížející představení, nebylo mnoho důvodů váhat (přestože do konání zbývaly jen dva dny, k dispozici byly ještě lístky do senzační druhé řady). Po zkušenosti s Deadline jsem měla jen lehké obavy z popisku slibujícího nejveselejší hru o impotenci, jakou si lze představit, ale ty byly zcela zbytečné.
Bavila jsem se vskutku královsky, Jaroslava Kretschmerová má očekávání, že bude výborná, naplnila, Jiří Lábus je předčil, a milým překvapením pro mě byl Petr Vacek. Velmi jsem ocenila originální spolupráci s publikem (i to, že jsem do ní nebyla přímo zapojena), hlavně průpovídky pana Lábuse byly jednoduše dokonalé ("Nezlobte se, já jsem si toho všim hned na začátku, tady někomu vopravdu strašně smrděj nohy...", nebo na stejné téma: "To Vy, milostivá?" :D). Ačkoli trvá hra o půl hodiny déle než Deadline, utekla mi zdánlivě mnohem rychleji (i přes ne zrovna komfortní židle na malé scéně Ypsilonky...). Zkrátka se potvrdilo ono známé do třetice všeho dobrého; pokud bych měla doporučit jen jedno představení z těchto tří, jednoznačně by to byla právě Hlava Medúzy.