Radostmi prozářené září

Ještě pár dnů a říjen 2014 bude definitivně v tahu, což znamená, že nastal nejvyšší čas vzpomenout zde radosti předcházejícího měsíce. Poslední prázdninovou třetinu jsem se snažila co nejvíc využít k výletům, které s příchodem chladného počasí obvykle značně zanedbávám. Ale nejen z cestovatelských zážitků jsem se během září mohla těšit...

1. Hned zkraje mi udělal radost úlovek v podobě lístků na divadelní představení Deštivé dny. Jsem zvědavá, jestli bude ve skutečnosti tak skvělé, jak naznačují vždy dlouho dopředu vyzobané předprodeje...

5. O něco menší radost jsem pár dní nato měla z oznámení manažera Tomáše Kluse o podzimních termínech turné Proměnamě. Po nevímjaké době si budu muset nechat ujít pražský koncert, protože jeho datum koliduje právě s Deštivkami. Naštěstí ale (skoro) všechno má své řešení ;)

7. První zářijovou neděli mě čekalo těžké morální rozhodnutí, zda se radši věnovat psaní seminární práce, nebo jet podpořit útulkáče na akci Sen zvířat v Praze-Vinoři. No, jak to asi mohlo dopadnout, že :)

zdroj

11. Při cestě na nejobávanější zkoušku, kterou jsem si stejně jako vloni schovala až na nejzazší možnou chvíli, jsem na znovuotevřené Národní třídě natrefila na Světlušky. Už před rokem jsem zatoužila po jejich tykadlech, ale tehdy se mi na ně nepovedlo nikde narazit. Bylo jasné, že i kdyby jen kvůli tomu, vyplatilo se mi do Prahy vyrazit. Nakonec taky díky té úspěšně (tentokrát opravdu kupodivu) složené zkoušce, uf.

13. Na poště jsem si vyzvedla balíček z Kuráže vyslaný na základě mého pohledu z Kryštof Kempu. Když jsem ho hned zvědavě rozbalila a v přívěšku poznala Minimoní výtvor začínající písmeny ku..., trochu zklamaně jsem jej zase uklidila. Jaké překvapení mě ovšem čekalo doma, když jsem zjistila, že nápis na řetízku vlastně není vůbec ničím závadný a z obálky na mě ještě navíc vypadly krásné peříčkové náušnice!

14. Z berounských hrnčířských trhů jsem si překvapivě neodnesla žádnou bižuterii (pokušení bylo ovšem veliké), zato jsem neodolala rozkošné mističce, menší snídaňové zásobě u Našich kaší a taky ochutnání jejich výborné čočkové polévky.

17. Na hradě Křivoklát jsem zhlédla zajímavou výstavu fotografií z cest Jana Šroubka. Celá nakřivo jsem byla z pobytu v místní galerii, kde už sice bohužel nevisí obrazy mé oblíbenkyně Lucie Suché, pohodu, krásné věci a vůni levandule tam ale najdete pořád, stejně jako přítulného pana domácího ;)

Skutečnou třešničkou na dortu pak byla návštěva - stálým hostům blogu již určitě dobře známé - zmrzlinárny v Tuchlovicích (acerola, pomeranč, ananas, ječmen ani lískový oříšek neměly chybu).

18. Výstava o vzniku filmu Tři bratři mi samozřejmě nemohla utéct :)

Ve Sklizenu na Rudné jsem prvně ochutnala třímlékový dort a mohla tak do dlouhého seznamu, co musím zkusit upéct, pomyslně připsat další položku...
20. V Albertím výprodeji jsem vyštrachala dle mého soudu naprosto úžasnou cukřenku.

24. Už drahnou dobu jsem nevyrazila na něčí koncert vůbec poprvé. Tenhle byl nad očekávání fajn.

26. Při vyzvednutí lístků na festival Mezi ploty jsem konečně uvěřila, že za ně v NoLimits vážně nechtějí ani korunu...

28. Po roce a kousek jsem se vrátila na dobříšský zámek a kromě opětovného obdivování francouzského parku jsem nyní vyrazila i do toho anglického. Tady se v rámci Dne se zvířátky předvedli psi ze základní kynologické organizace a taky fešáci z Pesoklubu Dobříš hledající domov.

29. Doplnila jsem sbírku vstupenek do zoo v Troji ;)

30. S návratem do školy jsou spojená některá významná pozitiva: například můžu zase pravidelně okukovat nabídku u Markse se Spencerem a při troše štěstí narazit v oddělení potravin třeba na polovinu zlevněné dobroty...

Happy Mondays v Zoo Praha, září 2014

Jsem ráda tomu, že přestože má čtenářská obec nevyniká nebývalou šíří, oplývá neobyčejnou tolerancí, jak jsem se už několikrát přesvědčila. Spoléhám na ni i při dnešním pošmourném pátku, kdy si dovolím další exkurz do (pozdně) letních dnů - Prázdninový občasník se to tu koneckonců dřív nejmenovalo jen tak...
Už posledně jsem se zmínila, že když se mi prázdniny přehouply do druhé poloviny, směřovaly mé cestovatelské kroky především za zvířaty (a bezostyšně s tím pokračovaly ještě po zahájení akademického roku). Kromě několika psích akcí, na které snad přijde řeč zase příště, jsem si samozřejmě stejně jako vloni nemohla nechat ujít zářijové Happy Mondays v pražské zoo. Jen připomínám, že jejich princip spočívá v tom, že každý, kdo se zapojí do fotosoutěže, získá vstupenku do zoologické zahrady za jednu korunu. Ba co víc, při registraci jsem tentokrát zjistila, že lze téhle nabídky využít opakovaně a teoreticky tedy můžete během pěti týdnů zoo navštívit pětkrát a zaplatit dohromady pět korun. Být místní, tak jsem toho snad i schopná využít, takhle jsem výlet zvládla "jenom" třikrát (což bylo možná způsobeno tím, že jsem první návštěvu uskutečnila až 15. 9. :)).
Poprvé jsem si zahradu užívala z větší části paradoxně bez foťáku v ruce, protože se mi záhy a zcela neplánovaně vybily baterie - z toho dne tady hlavně proto najdete jedinou fotografii, a to losího mláděte. Napravit jsem se to vydala 22. září, kdy sice nebylo tak hezké počasí jako o týden dříve/později, přesto (či proto) se mi fotilo nejlíp a strávila jsem v zoo nejvíc času. Z posledního zářijového pondělka pochází až závěrečná čtveřice snímků: třetí výlet byl kvůli začátku školy nejhektičtější, ale myslím, že minimálně díky pózujícímu páru psounů stál za to ;)
Minule jsem do soutěže vyslala 8 fotek, letos všech 10 možných a i tak mi dal finální výběr zabrat... Které se líbí vám?

Losí mládě

Radosti v neradostném srpnu

Mohlo by se zdát, že srpnové události už dávno odnesl čas a informovat o některých z nich teprve teď je z mé strany poněkud netaktické. Jak ale sami víte, ne všechno ve skutečnosti bývá tak, jak se na první pohled jeví. Černý mrak, který nad mé bezprostřední okolí připlul právě v průběhu jindy bezstarostného letního měsíce, se dosud nerozplynul. A snad i proto by bylo fajn zaznamenat si taky chvíle z opačného pólu, kdy mi bylo zkrátka dobře bez ohledu na okolnosti...

1. Už podruhé jsem si díky Slevomatu báječně smlsla v Café Mozart na Staroměstském náměstí.

Na poslední chvíli (jak je mým špatným zvykem) jsem navštívila výstavu Tima Burtona v Domě U Kamenného zvonu. Až na davy podobně založených šílenců, kteří museli expozici zhlédnout zrovna dva dny před jejím ukončením, se mi líbila moc.

8. Kvůli zaspání koupaliště ve Zdicích, které mělo tolik hezkých červnových dnů stále zavřeno, jsem si letos zaplavala pod širákem poprvé. A zásluhou počasí zároveň naposledy, ale to do radostí nepatří.

9. Konečně ke mně doputoval nejlepší narozeninový dárek <3

12. Cestou k babičce jsme ulovili zásobu špendlíků roztodivných barev a chutí.

15. Nakladatelství Mladá fronta mi poslalo knížky dle výběru, za které jsem nemusela platit ani halíř. Věru příjemné kompenzace jsem využila po upozornění na chybu v soutěži, v níž se vylosovaní výherci domnívali, že Vojtěch Dyk má v občance jméno Vojta Pytlík... Náhrada mi připadá snad ještě lepší než původní výhra, takže je vše odpuštěno ;)

16. Oproti původním předpokladům jsem se na Festival Okoř vrátila až po dvouleté pauze. I tentokrát stál za to, přeháňkám i pořádnému slejváku (který přišel v asi nejnevhodnější chvíli, před začátkem vystoupení Tomáše Kluse, mého ten den posledního) navzdory.

17. Podruhé jsem se zúčastnila berounského Restaurant Day - stejně jako v květnu pouze v roli ochutnávače (ani ta však nebyla vůbec marná). Od zařazení se mezi jednodenní restauratéry mi už chyběl opravdu jen krůček, který chci v listopadu překonat...
18. Díky Restaurant Day jsem se začala pídit po sirupech Naše Bio a hle, v Bille je měli zrovna v akci :D Zázvorový jsem neochutnala (a ani to v blízké době nehodlám měnit) ale bezový a brusinkový jsou super!
Po sto letech jsem vyrazila do kina a odcházela z něj velmi spokojená :)

20. Během prázdnin jsem výletila především za kulturou a hlavně v druhé půlce za zvířaty. V srpnu padla volba na premiérovou návštěvu Zooparku Zájezd, kde mě (mimo jiné) okouzlila úžasná rodinka surikat a mary stepní.
Kousek za zoo jsem zase neodolala vytvoření kytice z nesklizených makovic.
Zpátky jsme se vydali menší oklikou přes Tuchlovice, kde jsem kromě osvědčeného tria zmrzlin - broskev, pistácie, jahoda - okusila taky netradiční příchuť tonka fazole (dokonale chutnaly všechny).

21. Mám slabost pro roztomilé ponožky a v F&F to určitě musí vědět (coby podklad takřka povinně pořízené tričko ze stejného zdroje).

23. Další oznámení o výhře volňásků na České hrady mi v mailu nepřistálo v nejideálnější chvíli. Už jsem myslela, že Bezděz oželím, když lístky vyhrála ještě mamka - a to bylo jasné znamení, že máme vyrazit. Skvěle jsme udělaly.

24. Repete v radvánovické Šťastné zemi jsem si představovala trochu jinak (především jsem počítala s alespoň nějakým výhledem na skupinu Kryštof), no ale fajne to nakonec bylo i tak...
25. Radost z první pořádné malinové sklizně mám ještě teď na podzim - nedávno jsem díky nim mohla do nebeských výšin vytáhnout chuť čokoládové pěny, onehdá jsem tak učinila s minicheesecaky.

30. Plzeňský Kryštof Kemp předčil má nesmělá očekávání (týkající se nejen spatření kapely :)). Přes šílené množství lidí jsem ho v pohledu vyslaném do Kuráže bez váhání označila za nejpohodovější festival letošního léta. Kdo nezažil, nepochopí.
zdroj