"Happy Monday" v pražské zoo, 23. 9. 2013

Slibovaný článek z Výravy potřebuje ještě nějaký čas, aby uzrál (už!), nicméně doufám, že ani nová várka fotek ze zoologické zahrady mé drahé čtenářstvo neurazí...

Letos v návštěvách zoo vskutku trhám rekordy, ale určitě sami uznáte, že je-li na jedné váhové misce výlet za zvířaty a na druhé sezení doma na zadku, moc prostoru ke spekulování se nenabízí. Jako obvykle se sice musí vyskytnout nějaký zádrhel (viď, bráško), ovšem já se jen tak nedám - ignorujíc nepříliš příznivou předpověď počasí i nenadálé dopravní komplikace (aneb příště zase raději metrem než tramvají). Po opatření nezbytného potvrzení o studiu a ještě nepostradatelnějšího šamponu (o tom snad taky někdy jindy) se tedy opět ocitám před branami Zoo Praha, jen si tentokrát vstupenku nepořizuji přímo u pokladen, nýbrž v informačním centru, kde tak ušetřím rovných 149,-- Kč! Během zářijových pondělků mají totiž možnost zaplatit za vstupné symbolickou korunu všichni, kteří se zúčastní fotosoutěže, již zoologická zahrada tradičně pořádá. Plán na příštích několik hodin tak mám určený, i když je relativně jednoduchý: pořídit alespoň jednu fotografii, s níž se nebudu stydět do soutěže přihlásit.

Trojkoncert ve Výravě, 30. 8. 2013

To mi tak jednoho letního dne přistál ve schránce poťouchlý e-mail od mámy s odkazem na zajímavou akci, která se ale prý bude konat poněkud daleko... Pravdou je, že lepší programové obsazení než Tomáše Kluse a skupinu Kryštof jsem si nedovedla představit, proto jsem se jen tak pro formu podívala, kdeže se ta Výrava vlastně nachází. A hle, z porovnání s už jednou absolvovaným Ostrovem tohle místo rozhodně nevycházelo nedosažitelně. Vzhledem k dostatku hudebních zážitků, které tehdy byly ještě ve stádiu plánů, jsme však tenhle nechaly nějakou dobu ležet ladem.
Řada na něj zase přišla počátkem srpna, kdy jsem zjistila, že mi lístky z on-line předprodeje mizí přímo před očima (a nějaké další Klusovo vystoupení bylo v nedohlednu...). Obavy o vyprodání kapacity zastřešeného letního parketu se ukázaly za pár dní naprosto liché, když pořadatel z důvodu velkého zájmu oznámil přesunutí akce do rozlehlejšího areálu. Tím se vynořila nejprve starost o počasí, které bychom na původním místě vůbec nemusely řešit, a pár dní před koncertem navíc apokalyptické zprávy o 10 000 prodaných vstupenkách!

zdroj

Na místo jsme se tak tentokrát vážně snažily dojet s předstihem, a za cenu oželení zamýšlené návštěvy restaurace, a tedy i mého kručícího žaludku, se nám to nakonec podařilo. Nebyly jsme ovšem zdaleka jediné, kdo u vstupu stepoval víc než dvě hodiny před vypuknutím večerní zábavy. Dostat se do prvé řady proto vyžadovalo bystrý úsudek a hbité tělo, leč povedlo se :-) Udržet si výborné místo až do půlnoci a při tom přežít ve zdraví (což konkrétně u mě znamenalo dva odskoky pro jídlo a na záchod) zas chtělo mít ostřejší lokty a obrnit se proti blbým kecům, což bylo o poznání složitější. Nicméně to, že čtete tyto řádky, svědčí o úspěšném splnění i téhle disciplíny...

Po překonání jmenovaných úskalí zbýval jenom poslední úkol, a to užít si koncert! ;-) Jako první se sice na pódiu předvedli Mandrage, jejichž vystoupení jsem - přívrženci kapely prominou - spíš přetrpěla, ale ani jeden z následujících účinkujících má očekávání naštěstí nezklamal. Ačkoli Tomáš Klus evidentně znervózněl, když před sebou spatřil několikatisícový dav fanoušků, a obvyklé vtípky sypal z rukávu snad s o něco menší lehkostí než jindy, během písní na sobě jakoukoli nejistotu znát nenechal. A několika výbuchů smíchu jsem se taky dočkala: třeba když Jirka Kučerovský vsadil na oblíbenou saveckou notu a vysvětlil, že Výrava je samice výra, když došlo k odhalení příznivce sedícího zadkem na dvou kapelách (pod klusovským tričkem měl totiž ještě kryštofácké), nebo když jsem se dočkala pointy trefné poznámky připravené už na Ostrově ("Teď si vás kůpím všecky!" pronesenou Jiříkovým hantecem)...
Zlatý hřeb večera Kryštof mě pak opět přesvědčil, že na zábavu během jejich hraní je zkrátka spolehnutí (a že těch obřích balonů se asi nejde nabažit :-)). Před závěrečnou Cestou si Richard Krajčo neodpustil napjaté publikum trochu poškádlit, ale předchozí navnazující reakce na FB skupiny a zvláště pak přítomnost Tomovy manažerky v onu pokročilou hodinu mě nenechaly pochybovat, že interpretace téhle skvělé skladby bude tentokrát jiná než kdy předtím. Legendární, dojemná, úžasná, nezapomenutelná... Hoši, děkujem! <3 A organizátorům nejen za bezvadný nápad na půlnoční ohňostroj, který vzápětí následoval, zvlášť.

P. S.: Pro přibližnou představu velkoleposti zážitku vřele doporučuji zkusit si synchronizovat zvuk z tohoto a obraz z tohohle videa.

Srpnové radosti

V hlubinách počítače se mi začínají hromadit fotky malých i větších radostí, u kterých mi přijde škoda, že se tady o nich zatím vůbec nezmiňuji. Tudíž mě napadlo spojit to, co mě potěšilo, co mi jen cvrnklo cestou do nosu, nebo co zajímavého jsem zažila, nicméně na samostatný článek by to nevydalo, do měsíční rekapitulace. Tak uvidíme, co z toho vzejde... :-)

Výrava

Co se stane, když se sejdou Kryštof a Tomáš Klus společně na jednom pódiu?
Mám postaráno o nejlepší koncertní zážitek v životě! :-)

Krátký (poněvadž tohle se prostě musí prožít) report snad již brzy na vašich monitorech.
Teď už se ale fakt musím začít věnovat té literatuře...