Na poslední červnový týden jsme si s mamkou po loňském zaváhání raději s předstihem naplánovaly (skoro) dámskou jízdu; po letech jsme opustily stereotyp domova a vyrazili spolu s Čikem na pořádnou dovolenou. Volba padla kvůli několika k výletu dávno vysněným lokalitám na jižní Čechy (s občasnou odbočkou na sousední Vysočinu). A jak jsme si těch 7 dnů užili a prožili?
Pochutnávaly jsme si na lesních jahodách a prvních letošních borůvkách (jinak jsme byly živy hlavně na vysokokalorických pokrmech neurčených pro mikrovlnné trouby, která v chatě bohužel chyběla).
![]() |
| Jahůdky poprvé, extra kusy podruhé a jahodová marmeláda potřetí... |
Na vlastní zraky jsme se přesvědčili, že existují světlušky.
Během jedné z okružních jízd jsme si díky záplavě fialových polí chvíli
připadali jako v Provence (načež jsme zjistili, že kolem nás není vyseta
levandule, ale svazenka vratičolistá).
Na samotný Vlkovský přesyp nás nenavedla navigace, ale jeden milý starousedlík, a dlužno dodat, že skvěle. Jsme však také dlužné omluvu nevímekomu, protože až na informační ceduli u zámku Červená Lhota (tedy takříkajíc s křížkem po funuse) jsme si přečetly, že na nezpevněná místa přesypu je vstup zakázán. Přímo u písečných dun se to nedozvíte, a tak jsme určitě nebyli prvními ani posledními hříšníky (skleněné střepy na místě činu tomu budiž smutným důkazem...), přesto si z nás (neřkuli těch čuňat) raději neberte příklad a obdivujte zpovzdálí...
![]() |
| Provedla jsem svůj první pokus o zdokumentování duhy (a stihla jsem to jen tak tak, než zmizela). |
Před zjištěním, jak zprovoznit rádio na mobilu, jsme byly úplně odříznuty od světa informací. Rituál nočního ladění vydržel i mně, zarytému neposluchači, déle než jen o dovolené...
Kroutily jsme hlavami nad červeně obsypanými stromy, na kterých bylo mnohonásobně víc třešní než listů, a hlavně nad tím, že je nikdo netrhal.
Kroutily jsme hlavami nad červeně obsypanými stromy, na kterých bylo mnohonásobně víc třešní než listů, a hlavně nad tím, že je nikdo netrhal.
Z větrovské zoo nám nebyl doporučen odchod i přes Čikův jekot na poněkud zvídavé zebry (na rozdíl od dvou obchodů by tady k tomu měli důvod), pán z personálu místo toho rafanovi nalil pití (a ten náš nezdvořák se ho ani nedotkl...).
![]() |
| Surikaty sem tam celkem ochotně pózovaly (u těch pražských jsem se toho ani během jedné návštěvy zatím nedočkala). |
Málem jsme vyplivly duši při výstupu, ale hlavně sestupu z vyhlídkové věže v Pelhřimově (a docela hezkým způsobem si tak ověřily svou akrofobii).
Prohrabovaly jsme se v korálcích.
Spořádaly jsme nespočet zmrzlin (výborné byly hlavně ty pelhřimovské: borůvkovo-vanilková a točený jahodový sorbet).
Stopovali jsme (nejednoho) zajíce (a to myslím zcela nedvojsmyslně! :)).
![]() |
| Snímek nezbytný do fotoalba nadšeného turisty ;) |
Bavily jsme se jedinečnými slogany - na knihkupectví ("Místo lihu kup si knihu!") to není až tak neobvyklá záležitost, ale co takhle rozlehlý transparent "Malý příbytek - velký klid" na zdech hřbitova? :)
Následkem pojídání zmíněné nezdravé stravy jsme si náladu zkazily investováním jedné koruny do vyzkoušení originální osobní váhy v podloubí telčských domů.
![]() | ||||||||
| Špatná nálada nás však velmi rychle opustila během kochání se náměstím, které mají v Telči vskutku reprezentativní... |
Prostě slovy klasika - bylo to krásné a bylo toho dost... A kdo by toho měl snad ještě přeci jen málo, nechť směle zavítá sem.
P. S.: Někdy tiše "lituji", že nemáme místo psa fenku, tentokrát mi naše nesourodá trojice dala zabrat v oblasti příčestí minulého - tak doufám, že zvolená i/y nejsou vyloženě do očí bijící...
P. S.: Někdy tiše "lituji", že nemáme místo psa fenku, tentokrát mi naše nesourodá trojice dala zabrat v oblasti příčestí minulého - tak doufám, že zvolená i/y nejsou vyloženě do očí bijící...




