Srpnové radosti

V hlubinách počítače se mi začínají hromadit fotky malých i větších radostí, u kterých mi přijde škoda, že se tady o nich zatím vůbec nezmiňuji. Tudíž mě napadlo spojit to, co mě potěšilo, co mi jen cvrnklo cestou do nosu, nebo co zajímavého jsem zažila, nicméně na samostatný článek by to nevydalo, do měsíční rekapitulace. Tak uvidíme, co z toho vzejde... :-)

Počátkem srpna jsem si na poště vyzvedla poslední z narozeninových dárků, kterým byl balíček od Týnky plný dobrot ušitých mi takřka na míru. Jenom na bílé čokoládě Vivani postrádám upozornění o nebezpečí návykovosti - nedlouho poté, co jsem ji zdolala, jsem musela vyrazit shánět další tabulku ;-)

Úlovek z drogerie: báječně vonící ovocný balzám od Dermacolu, původně roztomilého srdíčkového tvaru...

Sbírka velevýhodně pořízených tyčinek. Mimochodem, i tohle je ze 3/4 nákup z dm, kde poslední dobou nemívám košík plný kosmetiky, ale trochu netypicky právě potravin.

Láska na první pohled, to jest prakticky řešený úkolníček za pár kaček z Albertu.

A z téhož zdroje láska na první kousnutí: celozrnné piškoty od Zemanky, které jinak stojí nekřesťanské peníze, ovšem končí-li jim za pár dní minimální trvanlivost, mizí z regálu závratnou rychlostí.

Zásilka z Kuráže, kam jsem začátkem měsíce poslala pozdrav z plzeňské zoo, dorazila, když už jsem v to pomalu přestávala doufat. A z jejího obsahu jsem doteď paf... Krásné náušnice se stříbrnými háčky, kočičí brožku a třešňové bonbony jsem opravdu nečekala, a o to víc jsem nadšená :-)

O Výravě tu ještě určitě bude řeč, každopádně v tomhle souhrnu nesmí chybět. Radost z lístků vystřídaly sice krátce před akcí obavy, protože se naplnilo očekávání pořadatele o zájmu převyšujícím kapacitu letního parketu (a mně vize davu čítajícího deset tisíc lidí přišla spíš děsivá). Tohle úskalí ale nakonec jasně převálcovaly ty nejpozitivnější dojmy z koncertu.

Na střihy a látky z Flex-Texu jsem si brousila zuby dlouho. Jednoznačným pokynem k objednávce se však stalo až vystavení modré bavlny s potiskem jorkšírů, které zkrátka nešlo odolat. Jen doufám, že se k šití dostanu o něco dřív, než momentálně předpokládám... 

Hradozámeckou noc, o níž jsem se tady už zmiňovala, jsme nakonec strávily s mamkou ve společnosti netopýrů na Křivoklátě. Viděly jsme jich dohromady víc než desítku, kromě těch handicapovaných také odchycených volně žijících (překvapilo mě, jak malinká zvířata to jsou!), a vyslechly jsme spoustu zajímavostí z netopýřího života. Protože jsme odjely ještě před koncem, kdy měli návštěvníci možnost netopýry dokonce sami nakrmit, pevně věřím, že to nebylo moje poslední shledání se sdružením Nyctalus.

... nevyužít nabídky od IKEA (jak jinak než za minutu dvanáct) by totiž byl ještě větší hřích, než předčasně opustit netopýří večírek. 27,-- Kč za vysněný podnos, velký talíř a sklenici na víno? Tomu říkám terno ;-)