České hrady, 13. 7. 2013

Program první ze zastávek putovního festivalu České hrady na Točníku zněl slibně. I přesto jsem tentokrát s včasným pořízením vstupenek otálela tak dlouho, až Berounský deník zveřejnil neodolatelnou nabídku zvýhodněného předplatného novin a k tomu zcela zdarma dvou lístků na Hrady. No nekupte to! :-)

Páteční vystoupení jsem si letos nechala ujít docela, ta sobotní jsem chtěla zhlédnout počínaje skupinou No Name. Vzhledem k opětovně chybnému načasování se nezdařilo... Největší zdržení představovala kolona aut následovaná zdoláváním kopcovitého terénu, protože festival se tento rok přesunul do většího (a odlehlejšího), a do třetice všeho dobrého ještě několikametrová fronta na vstupenky.

Do areálu jsme tak dorazili až někdy v polovině koncertu Mandrage. Navzdory tomu na nás čekala zbylá místa v první řadě na následujícího účinkujícího, kterým nebyl nikdo jiný než Tomáš Klus s kapelou. A podle nevysloveného očekávání se právě jejich hraní (a povídání) postaralo o nejlepší zážitek dne.

Tomáš jako obvykle laškoval s publikem: "Sluší vám to, jak postupně měníte barvu..."

"Přátelé, jestli to znáte, tak to můžem klidně přeskočit!" /reakce na ovace, které si vysloužily úvodní tóny Niny/

"Náš zvukař Fík je profík. Najdete ho tamhle ve stanu, taky tam prodává párky." 

A Jirka perlil: "Proč ta sova tolik houkala? Hůů a hůů a hůů." 

"Děkujeme Točníček!" ... "Točníček. To je hezký." 

 T.: "Co my bychom bez vás dělali?!" – J.: "No, asi něco jinýho. Ale určitě by nás to tolik nebavilo."

Několika dalším vystupujícím jsme vlastně ani nedali moc šancí nás výrazněji zaujmout, když jsme se během jejich snažení procházeli kolem stánků s občerstvením a módními doplňky (doteď si vyčítám, že jsem odolala náušnicím s figurkami z Kinder vajíček), případně relaxovali na louce daleko od obou pódií.

Výsady naší přímé účasti se dostalo ještě Anetě Langerové (dokonce opět hned u zábran!) a skupině Kryštof (u které jsme se celkem slušné místo rozhodli pod tlakem davu opustit). Každé z těchto vystoupení bylo skvělé něčím jiným, síla Anetina hlasu mě v první chvíli úplně odzbrojila a perfektně promyšlená show Kryštofů včetně nezbytných balonů se přesně podle jejich přání stala tím nejvelkolepějším, co návštěvníci festivalu ten den viděli. Tečka ;-)