Radvánovický areál je k rodinnému výletu jako stvořený. Hlásí-li předpověď počasí slunečnou neděli a skupina Kryštof avizuje, že ve Šťastné zemi odehraje akustický koncert, není mnoho důvodů, proč sedět doma. Proto vyrážíme, směr trasy využíváme k návštěvě babičky, která se právě zotavuje po operaci v boleslavském sanatoriu, a za dvě hodiny už čekáme v nekončící frontě na vstupenky. Máme štěstí, že se o něco později můžeme z úst Richarda Krajča dovědět, že zhruba tisícovka dalších lidí, co měli stejný plán, se dovnitř nevešla...
Během dne musím několikrát zalitovat, proč jsem tak horlivě zavrhovala, abychom si s sebou vzali teplejší oblečení. Při zalézání sluníčka v krátkých šatech na ramínka - navzdory původním předpokladům - vedro skutečně nepociťuji. Ale jinak je všechno, jak má být. Kryštof na publikum valí jednu pecku za druhou, v mezičase nás baví průpovídky frontmana kapely, nebo etudy pro více i méně náročné posluchače v podání Nikolase. Když Richard Krajčo utírá slzy ztracené (a trochu naštvané) malé Anežce, asi každá přítomná žena chce stát na jejím místě... :-) Obchodníka s deštěm, násilně přerušeného zaskočením (to je přece nejdůležitější pasáž, když tam říkám "ještě"!) i Cestu coby pomyslnou třešničku na dortu, vnímám jako to opravdu nejlepší nakonec.
Nechápu, jak jsem to mohla prošvihnout. Od té doby kdykoliv o tom někde slyším/čtu, mlátím se do hlavy, musela to být paráda.
OdpovědětVymazatPřiznám se, že než jsme dorazili na místo činu a uviděli ty davy lidí, napadlo mě, jestli Tě tam náhodou někde nezahlédnu. A pak jsem si u Tebe večer četla o proválené neděli... No, tak třeba za rok - Kryštof prý už vloni slíbil, že z těchhle koncertů udělá tradici! :)
Vymazat