Zoo Plzeň, 1. 8. 2013

Do plzeňské zoologické zahrady jsem se těšila jako malá. V předvečer výletu jsem všechno krásně naplánovala a v posteli jsem se pak notnou dobu převalovala, než jsem konečně usnula (dílem k mojí nedočkavosti patrně ještě přispěly úžasné Žáčkovy básničky o lenochodovi nebo parádnici gorile...).

Plány jsem nakonec převedla ve skutečnost s jedinou výjimkou: pořízením spousty hezkých fotek. Nevím, jestli za to mohlo ostré sluníčko, foťák či moje neumětelství - patrně od všeho kousek a od poslední položky veliký kus - ale většina z vyfocených snímků je buď přesvícená nebo rozmazaná (a vůbec nejlepší je kombinace obojího, že). Tolik pro uklidnění, že porucha není na vašem přijímači...

Jinak byla ovšem výprava víc než úspěšná. Naposledy jsem zoo v Plzni navštívila před tolika lety, že si to ani pořádně nepamatuji. Ve vzpomínkách mi zřejmě právě díky starým fotkám uvízli jen lemuři volně se pohybující mezi návštěvníky a zásluhou sukně svízelná jízda na lanovce. Tu jsem si protentokrát odpustila stejně jako návštěvu celého přilehlého Dinoparku, zastávku u lemurů, kteří naštěstí zůstali na svém místě, jsme ale pochopitelně vynechat nemohli.

Protože lemuří dvojku po chvíli začalo otravovat dotěrné chování některých dětí, hrdě odkráčeli směrem k svému zázemí. My jsme se po jejich vzoru posunuli v zahradě taky o kus dál, pozorovali guerézy vesele řádící navzdory horkému počasí, v africkém pavilonu s respektem obdivovali majestátního nosorožce i úžasně řešenou žirafí expozici. Máte-li štěstí (případně zahradu navštívíte v zimě) a zastihnete žirafy uvnitř, což se nám nepovedlo, můžete si s nimi hledět z očí do očí...

Poštěstilo se nám však v případě kapybar a zážitek to představovalo, myslím, minimálně stejně skvělý. Tyhle krásné obří hlodavce jsem si oblíbila už v Praze, nicméně v Plzni jsme je měli prakticky na dosah ruky a moje sympatie tak přerostly v totální zamilovanost! :-)

Nebýt toho, že se všechny čtyři kapybary asi po 20 minutách pozorování rozhodly utéct občerstvit čerstvou trávou na kopec, kam už jsme na ně z dolního stanoviště nedohlédli, zřejmě s nimi u vody sedím doteď.

K radosti návštěvníků se, možná i díky ráchacímu bazénu, pěkně předváděli taky tygři. Jinak tomu bohužel bylo u mých dalších oblíbenců psounů. Zahlédli jsme jenom jednoho cvalíka a i ten se zanedlouho jako ostatní schoval do chládku nory. A o (ne)vděčnosti ryb, kterým jsem chtěla udělat radost koupeným krmením, lépe pomlčet...

Potěšila jsem se ovšem v hladícím koutku s ovcemi, kozami a poníky (než dorazily dvounohé slepice nadávající na "strašný smrad" a zbavující se kornoutu od zmrzliny házením zvířatům...).

Žirafí elegancí jsme se nakonec přece jen pokochali, byť jenom z naší nížky. Ale zase jsme si s tak příjemným výhledem o to víc vychutnali tuhle báječnou zmrzlou pochoutku...

Prázdné žaludky jsme ale uspokojili spíš v občerstvení Kiboko, kde se k mému příjemnému překvapení dalo vybírat i z jiných než smažených nebo grilovaných jídel (volba padla na kuřecí maso s rýží a považuji ji za dobrou).

Mangusty liščí jsou rovněž jedněmi z aspirantů na nejsympatičtější obyvatele zoo. Surikaty v Plzni nechovají, ale mangusty nám předvedly, že se umí stejně šikovně jako ony postavit do pozoru na zadní, vyhřívat se a nebo být u vytržení z ovívání vějířem ;-)

Mezi další žhavé kandidáty bych zařadila ještě dva šimpanze, bedlivě pozorující ošetřovatele, kteří zrovna uklízeli příbytek lidoopích sousedů, mrňavé klokáňátko a moudře hledícího tamarína vousatého (který mi velmi připomíná jednu animovanou pohádkovou postavu... uhodnete?).

A nesmím zapomenout ani na tučňáky, kteří se na fotkách ukázali jako objekt nejvděčnější.

Nejlepší zábavu obstaral tenhle opalující se krasavec, který se slunil, slunil a slunil...
(jen si ho zvětšete)

Ale nakonec se přece jenom osmělil! :-)

O největší údiv před odchodem ze zahrady se zase postarala přítomnost lvího páru. Kolem jejich výběhu jsme celkem bez povšimnutí prošli mezi prvními, nevěděli jsme ani, kdo ho vlastně má obývat, ale usoudili jsme, že sápat se po žebříku na přilehlou vyhlídku je zbytečné. Napodruhé to ale za tenhle pohled stálo...

Kromě doporučení bezvadného místa k výletu bych se na závěr chtěla ještě s trpělivými čtenáři, kteří se prokoušou až sem, podělit o zajímavý tip. Za branami zoologické zahrady jsem snad poprvé od 5. třídy, kdy jsem psala ze školy v přírodě, poslala pohlednici. A ačkoli mě k tomu v první fázi vedly především zištné důvody, ten pocit, když jsem pohled házela do poštovní schránky, byl moc fajn. Tak to taky zkuste - čas je do 31. srpna! ;-)